A proto skáču - recenze + vlastní zkušenosti

neděle, listopadu 06, 2016 14 Comments A+ a-

Nikdo, kromě samotných rodičů autistických dětí, nemá sebemenší potuchy, jak obtížný mají tyto křehké bytosti život. Díky bohu žijeme v době, kdy středověké praktiky prováděné na postižených vymizely, naše společnost "jiné" toleruje, avšak byla by raději, kdyby vůbec neexistovali. Někteří je ignorují, druzí zavrhují, třetí před nimi zavírají oči, další se jim vysmívají. Pokud vymezíme pouze oblast autismu, rozprostřeme před sebe širokou škálu osob, které nejsou ani do puntíku stejné - ba naopak. Ačkoli známe případy soběstačných lidí s poruchou autistického spektra, drtivá většina bohužel nikdy nebude moci fungovat bez pomoci blízké osoby. Mluvím z vlastní zkušenosti, mám třináctiletého autistického bratra.

Hned v úvodu nás přivítají tři poselství v podobě předmluv - první z nich sepsal francouzský filozof českého původu Josef Schovanec, druhou David Mitchell, který společně se svou manželkou vychovává autistického syna, a do třetice všeho dobrého k nám promlouvá samotný Naoki, aby světu alespoň maličko poodkryl záhady neobyčejného vesmíru dětí, jako je on sám.

                           Proč se při rozhovoru nekoukáš lidem do očí? Jsi rád sám?

Život s autistou není pohádka, filmaři divákům rádi vykreslují geniální vědce s touto poruchou, nikdo vás však nepošle podat ruku realitě, jež je, věřte mi, absolutně jiná než na stříbrném plátně. Nemůžete pochopit smysl vodění "toho velkého kluka" za ruku, dokud neokusíte každodenní dávku trpělivosti maminky, na níž náhodní kolemjdoucí beztak koukají skrz prsty, neboť její synek právě tropí scény nad pitím, které právě vylil. Kope kolem sebe, křičí, pláče, ničí věci. "To si ho ta ženská neumí vychovat? Proč se ten fracek takhle chová?".

"Ta ženská" mu věnuje čtyřiadvaceti hodinovou péči, chvíli sama pro sebe najde zřídkakdy, musí být neuvěřitelně silná, aby zvládala veškeré překážky, jimiž ji život zkouší, dává svému dítěti bezmeznou lásku, snaží se udělat jeho život lepší, neboť on, byť tělesnou schránkou velký, duší však věčným dítětem, je bez andělů, jako je ona, v našem světě zcela ztracen.

"Ten fracek" neposedí, neudrží pozornost, udělá chybu, během chvíle omylem srazí věc z obchodního regálu, vydává zvláštní zvuky, poskakuje, křičí, utíká, má chování sedmiletého dítěte, dostává záchvaty agrese, odmítá spolupracovat, má své rituály, vadí mu specifické činnosti,... Ne proto, že by neměl dostatečnou výchovu, vše vězí v jeho hlavě, jež bohužel funguje jinak, než jak by měla. Nepřisuzujte vinu jemu ani rodičům. Chyba není v nich. Zkuste si s nimi na týden vyměnit role, zkuste vychovávat autistu, jen zakuste takové břímě. Jediný den vám změní názor na život. 

Co stránka, to otázka - celou knihu tvoří jeden velký rozhovor rozdělený dle témat. Naoki Higašida bez obalu líčí svět v tom nejupřímnějším světle autismu, otevírá těžké dveře do zákoutí svých myšlenek a pocitů, potřebuje veřejnosti sdělit, co autistům letí hlavou, vysvětlit, proč nikdy nebudou moci být jako ostatní, avšak dokládá, že stále mají city, nejsou z kamene, potřebují lásku, přestože ji sami častokrát neumí vyjádřit.


Vyhoďte rozsáhlé odborné knihy oknem, sama vím, jak někteří "rádoby odborníci" autistům nerozumí ani porozumět nechtějí. Naokiho A proto skáču vydá za milion specializovaných výtisků, kniha plná emocí a dojemně upřímných odpovědí mnohé objasňuje a zastupuje další úspěšný krok k snazšímu porozumění těchto neobyčejných lidí. Toto zcela unikátní dílo rozhodně nenechá nikoho chladným.

Komu bych A proto skáču doporučila? 

Všem, kteří po boku autistů žijí, všem, kteří mají vůči nim předsudky, všem, kteří nemají snahu pochopit, proč na veřejnosti tropí povyk kvůli (pro nás) malichernostem, všem, kteří je naopak pochopit chtějí, těm, kteří chtějí nahlédnout do jejich mysli. Zkrátka úplně každému v širokém vesmíru. Hledáte emocionálně inspirativní knihu? Zde ji máte. 


14 milých komentářů

Write milých komentářů
Charrlie
AUTHOR
6. listopadu 2016 20:47 delete

Moc krásně napsané. Mám kamarádku, která studuje speciální pedagogiku a k těmto lidem má velmi blízko. Mám ráda její příběhy s neposlušnými žáky s tím největším srdcem a "zlobivými" nožkami a ručkami. Tuhle knihu bych ji chtěla koupit k Vánocům, ale ještě předtím si ji ráda přečtu sama. Jestli bude alespoň z poloviny tak hezká, jako tato recenze, tak budu spokojená :))

Reply
avatar
6. listopadu 2016 21:40 delete

Krásná recenze :) Kniha mě velmi oslovila už předtím, ale díky tvojí recenzi na ni mám ještě větší chuť :)

Reply
avatar
Anonymní
AUTHOR
6. listopadu 2016 23:49 delete

Já jsem recenzi probrečela stejně jako konec knížky.
Barun děkuji, mám tě ráda. Maminka

Reply
avatar
7. listopadu 2016 9:25 delete

Barunko, moc krásně napsané. Neznám osobně žádného autistu, ale přesto jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do ruky. Přesně jak píšeš, není to žádná odborná publikace, ale realita, opravdové myšlenky opravdové reálné bytosti. A člověk konečně mohl nakouknout trošku těm lidem do nitra a pokusit se je pochopit. Obdivuji tvoji maminku a všechny další, které to zvládají :) Klobouk dolů.

Reply
avatar
7. listopadu 2016 16:14 delete

Pěkně jsi to napsala. Já sama zkušenost s žádným autistou nemám, nicméně velice obdivuji rodiny, které zvládají denní péči o tyto lidi. Určitě se po knize poohlédnu :-)

Reply
avatar
7. listopadu 2016 17:15 delete

Nádherná recenze, moc krásně píšeš. :) Jak už bylo zmíněno několika lidmi přede mnou, moc jsi mne na knihu nalákala. Líbí se mi tvůj styl, máš opravdu talent. :D

Reply
avatar
7. listopadu 2016 17:29 delete

Děkuji za tak krásný komentář!♥ Ani nevíš, jak mi rozradostnil den. :) Knížku mohu jednoznačně doporučit, doufám, že se Ti bude líbit! Ach, to je chvály, nějak mi došla slova, zkrátka mohu říci jen, ještě jednou díky!!! :D ♥

Reply
avatar
7. listopadu 2016 17:29 delete

To mám opravdu radost, moc děkuji! :D ♥

Reply
avatar
7. listopadu 2016 17:30 delete

To já děkuji za všechno, já tebe, mami.♥

Reply
avatar
7. listopadu 2016 17:37 delete

Šárko, neskutečně si toho vážím, opravdu! Děkuji za podporu a za krásný, povzbudivý komentář.♥ Jsem z toho všeho tak trochu naměkko... :D

Reply
avatar
7. listopadu 2016 17:37 delete

Moc děkuji, ať se kniha líbí! :)

Reply
avatar
Peddy #33
AUTHOR
4. ledna 2017 17:02 delete

parádní recenze ;),ségra je učitelka a navíc má speicalizaci na to dělat takovýmto skvělým dětem asistenta, vždycky přijde nadšená a vypráví jaké úžasné nápady mají.
Takže díky za ispiraci, už vím co ji koupit jako dárek :)

Reply
avatar
5. března 2017 19:10 delete

Děkuji! :D To je skutečně moc krásné ♥

Reply
avatar

Vaše komentáře jsou pro nás největší odměnou. ♥