S děsem v očích vyčkává pod ledem


Ke zrecenzování detektivního thrilleru z pera Roberta Bryndzy mne přivedly hned dvě okolnosti, první přišla v podobě emailu s nabídkou knižní spolupráce od nakladatelství Grada, zatímco druhá ztělesňovala mou nefalšovanou zvědavost, neboť spisovatelovo příjmení ocejchované nálepkou bestselleru zplodilo nejen překvapení, ale především notnou vlnu skepse pro mou mysl tak typickou. Posléze vyplulo na povrch, že až příliš česky znějící příjmí Bryndza získal Brit díky svému muži, s nímž žije na Slovensku, jež je nám z okolních států nejblíže nejen historií. A já, ač absolutně bez očekávání, byla detektivkou finálně velmi potěšena.

Ústa zkřivená v poslední němé prosbě, oči, jež nikdy více nespatří světlo našeho světa. Mladá prominentní aristokratka a milovnice bujarého života je souhrou náhod nalezena mrtvá v jižní části Londýna pod silnou vrstvou ledu. Případ, který má skutečně daleko k obyčejné vraždě, dostává na starost Erika Fosterová, původem Slovenka, svádějící boje s vnitřními démony, snažíc se zacelit krvácející ránu ztráty svého manžela. 

Čím více šlape Erika vrahovi na paty, tím blíže jí on samotný dýchá na krk. Hra, kde má společenský post nejvyšší kartu, ohrožuje Eričino postavení v případu a mocný hráč udělá vše, aby její pátrání překazil. Když je šéfinspektorka vyřazena z kola ven, začíná pátrat na vlastní pěst. Podaří se jí dokázat, že důkaz, jenž překládá, má mnohem větší hodnotu než zmanipulované policejní vyšetřování?

Příjemné překvapení, ne-li nadšení, tak bych shrnula své pocity vyvolané Dívkou v ledu. Ač detektivní příběhy nevyhledávám nejčastěji, záleží samozřejmě na náladě, tenhle mi padl do rukou ve správný čas a já si jej nepopsatelně užila. Již po pár minutách zaznamenaly mé zornice (pravá v její klasické asymetrii k levé, ano, stále se zjišťuje, proč jedna občasně převyšuje velikost druhé) značný úbytek stran. Bryndza disponuje příjemně chytlavým stylem psaní, nevynechává zábavně realistické dialogy a -díky bohu- nemarní čas tvořením hluchých míst, jež by čtenáře unudily k smrti. Výsledkem je působivá detektivka, která obstojně konkuruje svým sokyním.
Největší šmrnc příběhu přinášejí skvěle prokreslené postavy, nejsou ploché ani bezduché, autor jim vdechl život, díky čemuž stoupá nejen jejich uvěřitelnost, ale především lidskost, která čtenáři pomáhá při sžití s hlavními hrdiny, a zároveň do nich vnáší něco velmi osobního, citlivého, odrážejícího se nejvíce na Eričině osobnosti. Krom toho velmi trefně zobrazil povrchnost dnešní společnosti, byrokracii, odporné politické intriky, alarmující moc peněz i schopnost lidí udělat cokoli pro ovlivnění skutečnosti vyšetřování a pro získání své univerzální ,,pravdy".

Paradoxně poměrně stroze psaný text je jednou z hlavních předností této knihy, tudíž hledáte-li sofistikovaný děj plný brutálně nečekaných zvratů, složitě sáhodlouhých souvětí či jazykovou pestrost, budete nuceni poohlédnout se někde jinde. Dějová linka není prakticky ničím výjimečná, místy mírně předvídatelná, avšak jakási mrazivá chemie jiskřivého napětí v ní funguje parádně a to bohatě stačí k tomu, abyste od ní nechtěli odtrhnout zrak. Musím přiznat, že z jistých pasáží běhal chlad po zádech, ale celkovým dojmem na mne nakonec Dívka působí jako příjemná oddechovka, která zkrátka baví.

Robert Bryndza přivedl na trh svou detektivní prvotinu, jíž si vyšlápl slibnou cestu na vrcholy žebříčků. Dívka v ledu má nějaké ty mouchy, ne že ne, skrývá v sobě však jisté kouzlo. Uvidíme, jak velké úsilí vloží do nadcházejících dílů a zda první knihu trumfnou, nebo naopak nadšení kolem Eriky Fosterové propadne hlubinám zapomnění. Jestli vám ji doporučuji? Pokud hledáte poutavou detektivku s neústupnou hlavní hrdinkou (místy možná zbytečně arogantní) pro odpočinek po náročném dni, tak ano, Dívku v ledu mohu vřele doporučit.

A jak se líbila vám?

Dívka v Ledu / Robert Bryndza / Cosmopolis - Grada / 440 stran / 2016







Tip na dárek - Otolína


Není tomu tak dávno, kdy mne oslovila společnost PRESCO GROUP s nabídkou spolupráce, což mimochodem zmiňuji již v předešlém článku, a jelikož Vánoce doslova klepají na dveře, pravděpodobně tento fotočlánek inspiruje ty, kteří marně vyhlížejí vhodný dárek svým ratolestem či mladší sourozencům. Krom tradičních zápisníků mi byla v balíčku zaslána překrásně zabalená knížka určená (nejen) dětem, jejíž grafická stránka mne stále nepřestává uchvacovat. Autorem Otolíny a žluté kočky není nikdo jiný než velmi oceňovaný britský spisovatel a ilustrátor Chris Riddel.

Jako milovník umění ocením spíše než příběh samotný celkové zpracování knihy, jež s nadšeně zatajeným dechem malého děcka neustále pozoruji. Není snadné recenzovat knihu pro nižší věkovou kategorii, ale mám-li být objektivní, Riddell zhmotnil zábavu, inteligenci, začínajícím čtenářům srozumitelný text, poutavost a pastvu pro oči do rozkošné knížky drobného formátu, která nejen zaujme, ale i ozdobí dětskou poličku. Vrátím-li se strojem času do svých osmi let, byla by Otolína přesně tím, čím by mne rodiče nejvíce potěšili. 

Hlavními hrdiny knihy jsou Otolína, vášnivá sběratelka všeho možného, a pan Moura, věrný přítel z norského močálu. Společně obývají apartmá číslo 243 ve čtvrtém patře mrakodrapu Pepřenka, zažívají rozličná dobrodružství, neznají nudu a tentokrát řeší záhadný případ mizení domácích mazlíčků na Třetí ulici, v němž má prsty zrádná žlutá kočka...


Otolína ztělesňuje velmi příjemnou četbu, přečíst ji mi trvalo méně než celou hodinu. Černo - červeno - bílá volba ilustrací dodává správný šmrnc a co si budeme vykládat, těšila jsem se, jakým obrázkem mne autor na každé následující stránce překvapí. Jen povězte sami, nejsou nádherné?


Doufám, že vás má "mini recenze"  na knihu naladila a pokud si stále lámete hlavu nad tím, jaký dárek pořídit svému blízkému mladšího věku, mohu vám Otolínu a žlutou kočku vřele doporučit. -Ozkoušeno na mém bráchovi, líbí se!-

Knížku můžete zakoupit zde. Do Vánoc ji máte doma. :)

Mnohokrát děkuji nejskvělejší paní Lucce z PRESCO, jak za božskou komunikaci, tak za nádherný balíček. 


Recenze - Ódinovo dítě


Každý občas pocítí samotu, nevyhnutelnou touhu utéct od civilizace, zapomenout veškeré strasti a objevit něco úplně nového. Nejlepší skrýš před okolním vlivem jsou knihy, obzvláště pak takové, jež zapáleného čtenáře unesou daleko, předaleko k doposud nepoznaným světům plných podivuhodných bytostí. Hledáte-li výplň temně mrazivých zimních večerů, můžete společně s mou maličkostí podniknout výpravu napříč Ymslandou, proniknout Havraními kruhy...

Hirka, dívka nespoutaná jako její kštice barvy krve, postrádá znamení, jež by ji skrylo v zuřícím davu. V patnácti letech zjišťuje svůj pravý původ, nepřítomnost ocasu nezapříčinili vlci, jak tradují příběhy, nýbrž fakt, že nepatří mezi rasu žijící v blízkém kontaktu. Přišla z daleka, prostoupila branou mezi světy. Náleží k Ódinovým dětem, nežádoucím bezocasým stvůrám, které v průběhu věků upadly mezi legendy, avšak s Hirčinou existencí opět vyplouvají na povrch, aby nezmizely zcela zapomenuty. Hlavní hrdinka ovšem není jediná, kdo nezapadá do propracované společnosti, objevují se zde i jiní tvorové nahánějící opravdovou hrůzu. A Hirce hrozí skutečné nebezpečí.

Kniha žádá čtenářovu plnou pozornost, a proto chcete-li ji vychutnávat plnými doušky, přidejte si do čaje krom medu i znamenitou dávku trpělivosti. A také čas, další důležitý faktor v případu tohoto díla. Siri Petersen vymyslela originální, komplexní, strhující fantasy příběh, jenž nelze řadit mezi typické young adultovky s jednoduchou zápletkou, autorka má naopak blízko ke kvalitní epické fantasy, která se člověku pomalu, ale jistě, dostane pod kůži.

Děj nám autorka servíruje hned z několika sfér, prožíváme dobrodružství očima statečné Hirky, k níž sympatie chovám od samotného začátku, její bezprostřední jednání, půvabně divoká povaha a emancipace mi přirostly k srdci a skládám své díky Siri za stvoření osobité hlavní hrdinky, ke které přilnete a není obtížné ztotožnit se. Tajemného Rimeho, bojovníka s dlouhými sněhovými vlasy, si zamilujete, okolnosti kolem zrádného Urda budete chtít odhalit. Opravdu musím vyzdvihnout autorčinu schopnost vykreslení postav, málokdo svede skloubit tak realistické charaktery s jejich vývojem.

Siri Petersen se v knize nejen hojně obrací k severské mytologii, ale okatě naráží i na náš skutečný svět. Bezmezná víra ve Vidoucího, způsob vlády či kupříkladu to, jak okolí přijímalo Hirku Bezocasou - nezapadá do zavedeného řádu, vybočuje, drtivá většina je na ni schopna koukat skrz prsty. To vše a mnoho dalšího odráží nás samotné. Chci podotknout, že ač vám děj zprvu bude dost možná připadat nepřehledně zmatený, po prokousání prvních stran plných nových pojmů vykročíte vstříc skvělému, gradujícímu dobrodružství, po jehož dočtení ve vaší duši zažehne plamen prahnoucí po prozkoumání odlehlých severských zákoutí. Alespoň tak Ódinovo dítě naladilo mne. Kouzelný svět prvotiny z pera norské autorky je uchvacující, když pominu zmatený začátek a některé scény, jimž by zkrácení nevadilo, smísením mytologie, tajemného prostředí, výtečných postav a poutavého příběhu přinesla na trh neotřelou novinku. Doufejme, že následující díly budou minimálně stejně skvělé. A jak zapůsobil Hirčin příběh na vás?
Za knihu k recenzi děkuji Martinus.cz, rozhodně nezapomeňte jejich eshop navštívít, naleznete tam širokou škálu knih za hezké ceny.

Četli jste Ódinovo dítě? 

Ódinovo dítě / Siri Petersen / 568 stran / Host 2016

85%



Balíček, jehož obsah rozradostnil mou duši


Unboxingy přestaly na tomto blogu přistávat od chvíle, kdy nebylo tolik času na čtení ani na psaní, tudíž by náplň obsahu byla pouze "unboxing/unboxing/recenze/unboxing", avšak po dnešní návštěvě pošty a rozbalení balíčku jsem zkrátka nemohla nesdílet své nadšení s vámi. České nakladatelství PRESCO zajisté znáte výrobou originálních diářů s překrásnými motivy, víte ale, že nově do svých řad přibírá i knihy

Nedávno do mé emailové schránky přiletěl mail, v němž mě neskutečně milá paní Lucia oslovila, zdali bych neměla zájem o navázání spolupráce s jejich společností a recenzování knižních novinek. S radostí jsem nabídku přijala, "prescovské" zápisníky zbožňuji, při návštěvě Světa knihy skočily v mé nákupní tašce hned dva, ale hlavně - na tak příjemnou komunikaci narazíte v dnešní době málokdy, právě ta má cenu zlata.

Jeden malý vzkaz, široký úsměv na tváři!

Zde již můžete vidět obsah celého balíčku, zápisník s Malým princem, kroužkový blok, placka a tak nádherně zabalená knížka! Opatrné rozbalování jemného papíru mi trhalo srdce, je krásné, jak si na všem dala Lucia záležet, ať už jde o krasopisný vzkaz či o vznešený obal.

Když vám povídám, že mne obálka knihy uchvátila, nedovedu vůbec popsat své pocity z jejího obsahu, ohromně překvapil. Vtipné ilustrace, půvabné zpracování, no nejraději bych pořádně celou knihu nafotila, to by však nezbylo žádné překvapení do recenze. Jediné, co mohu říci, je to, že Otolína a žlutá kočka není jen tak ledajaká kniha pro děti a rozhodně se máte nač těšit.

Jak působí knížka na Vás? :)