Recenze - Jiskra v popelu


"Ty jsi jiskra v popelu, Eliasi Veturie. Budeš zapalovat a hořet, pustošit a ničit. Nemůžeš to změnit. Nemůžeš to zastavit."

Epický fantasy příběh zasazený do drsného válečnického Impéria, hojně přirovnávanému k Římské říši, kde pod nadvládou mocných, nelítostných Válečníků trpí utlačovaný lid Učenců, do nějž patří i Laia, dívka, jejíž rodiče zavraždili Válečníci, když byla ještě malé dítě, a jíž jediného bratra právě zatkli za velezradu. Poté, co na vlastní pěst vyhledá odboj, s nímž má jakousi spojitost jak Darin, Lain bratr, tak i Lainy rodiče, dostane od učeneckých povstalců nabídku - nechá se jako otrokyně prodat na imperiální vojenskou akademii Šerosráz za cílem špehovat, odboj poté na oplátku zachrání jejího bratra před jistou smrtí. 

Laia však není jediný vypravěč knihy. Máme tu také Eliase, nejlepšího vojáka na šerosrázské akademii, od nějž bychom očekávali brutalitu, surový přístup, nelítostné vraždění s potěšením v očích a oddanost Impériu. U Eliase však objevujeme vlastnosti, jaké si málokterý člověk v jeho situaci dovede zachovat - vzpurnost, znechucenost nad pronásledováním či bezcitným zabíjením Učenců a především rozhodnutí dezertovat. Avšak než své plány stihne uskutečnit, je společně s třemi svými vrstevníky příkazem povolán k účasti ve zkouškách, z nichž nemohou vyváznout živí všichni, vítěz ovšem získá obrovskou moc - bude korunován novým imperiálním císařem. 

Knihu rozdělují dva netypičtí hrdinové, dvě odlišné dějové linie, které osud pomaličku přibližuje k sobě, protne skrz, až je neskutečně splete dohromady v jednom velkém třesku. Sabaa Tahirová má silnou představivost, písčité prostředí Impéria, vesnic nebo tajemného Šerosrázu mi ožívalo před očima, svou brilantní schopností kolem mne vyčarovala ifrity, augury, provedla mě tržnicí, cítila jsem vůni koření, pečiva, koláčů, z řádků sálalo teplo kovárny. 

Ráda bych o Laie básnila, jak moc mi přirostla k srdci, vyjmenovala, čím vším mě ohromila, její chování tomu však brání. Nejednou mi cukala ruka nad jejím neustálým fňukáním a kdyby to šlo, bývala bych jí nejraději nafackovala. O to víc mé srdce potěšil očividný vývoj, jenž byl velmi znatelný u Laina charakteru. Naopak Eliasovi jsem své sympatie svěřila bez okolků, ačkoli Maskám by obyčejní lidé věřit neměli, nebo snad ano? U tohoto tmavovlasého chlapce s pronikavě modrýma očima, které zdědil po matce, máte ale pocit, že přes veškeré hrůzy či zvěsti do něj důvěru vkládat můžete. A Keenan, ten mi obrovsky přirostl k srdci! (Hádejte, proč asi, haha!

Na Jiskře v popelu nesmírně oceňuji její originalitu, fantasy sice najdete v knižním světě spoustu, jeden by v té záplavě ztratil hlavu, tahle ale vyčnívá prostředím, hrdiny i promyšleným dějem. Právě velmi sofistikovaný děj mne neuskutečně bavil, líbivé bylo střídání Laina pohledu s Eliasovým v ten nejnapínavější moment a já musela napjatě čekat, jak bude vše pokračovat v další kapitole. Krom toho autorka využívá své bohaté slovní zásoby, odzbrojuje svými obraty a kouzelnými metaforami, snadno člověka vtáhne do spárů díla, jež jsem si zamilovala.

Na internetu vyskakuje kopa článků nebo doporučení, kde autoři nadšeně hlásají "Pokud se vám líbily Hunger Games, trilogie Labyrint, milujete Hru o Trůny, zbožňujete magii Harryho Pottera, je pro vás Jiskra to pravé...", dokonce někdo tvrdil, že Jiskra v Popelu skrývá dystopický příběh. NE! Zapomeňte na tyto věty, nenechte ovlivnit svou mysl. Hledáte-li napínavou fantasy knihu plnou zvratů, propracovaných charakterů, důmyslně promyšlený děj v úžasném prostředí, Jiskru v popelu si určitě užijete. 

90%


Jiskra v popelu / Sabaa Tahirová / 456 stran / Host

Dobrodruzi #1


Není nad to, vypadnout od civilizace, zanechat za sebou ruch měst, vypařit svou existenci mezi listoví, pohladit duši zpěvem ptáků, naslouchat tajemným zvukům hvozdu či pozorovat, jak lehký vánek čeří nezkrotné pačesy luk, jež zdobí voňavé kvítí opylované včelami. Připočtete-li k tomu všemu skvělou knihusprávného člověka, najdete spoustu magických míst pro relax při čtení a navození atmosféry, která se z knihy přenese do našeho světa. Realita mísí fikci, kým budete v tuto chvíli? 

Abychom blíže přiblížili, v čem spočívá podstata nové série "Dobrodruzi", jíž budeme pravidelně vydávat. Chceme vám ukázat, že je možné číst kdekoliv a kdykoliv, že rozhodně stojí za to, zvednout zadek a vyrazit ven, ať už do přírody, mezi ulice města, k památkám či do kaváren. Sami uvidíte, jakého rozměru nabude váš knižní zážitek

Právě čtete epickou fantasy z potemnělého prostředí, plnou nadpřirozených bytostí, mágů, lovců, rytířů nebo lesních lidí? Za prvé, rozhodně byste si rozuměli s Michalem, ale za druhé, malá procházka lesem neuškodí, není těžké objevit místo mezi stromy, utajenou lavičku, mechovou pokrývku, kde si na pár chvil odpočinete s knihou v ruce. Záhy svět kolem začne ožívat, po nedaleké cestě projede králova družina, za křovisky zahlédnete stín Geralta z Rivie lovícího nestvůry, nebo, když budete mít štěstí, narazíte na stezku k Zimohradu

Zajímá vás, co Michal právě čte? 
Zaklínač...
Ošlehaný muž bez věku, jehož bílé vlasy nejsou znakem stáří, ale mutace, kterou musel podstoupit. Placený i dobrovolný likvidátor prapodivných tvorů: mantichor, trollů, vidlohonů, strig, amfisbain - pokud ovšem ohrožují lidský rod; v takovém případě zabíjí i bytost zvanou člověk. Prvotřídní, skvělý bojovník, který není neporazitelný ani nezranitelný - naopak, téměř z každého dobrodružství si odnáší další šrámy na těle i na duši. 

Každé místo, každá chvíle, každá vzpomínka má své kouzlo. Přesně proto všude s sebou nosím foťák, člověk nikdy neví, kdy jej udeří okamžik, jenž musí být bez debat zdokumentován. Když už jsem výše zmiňovala místa pro čtenáře fantasy, nemohu vynechat ani milovníky jiných žánrů

Pro oddychový romantický román je skvělou volbou rozkvetlý park, povídkovou knihu bych vzala na kus dortu do kavárny, sci-fi příběh by se naopak skvěle vyjímal v naší plzeňské Techmanii... Chápete? Je spousta možností. Stačí jen chtít. 

Chcete vědět, o čem je opěvovaná Jiskra v Popelu? 

Své tělo a krev zaslibte Impériu. Srdce si však ponechte.
Sirotek bojující za svou rodinu. Voják bojující za svobodu. Jiskra v popelu je epická fantasy, která se odehrává v brutálním světě připomínajícím Římskou říši.

Laia je dívka z lidu Učenců, který žije pod krutou nadvládou válečnického Impéria. Když je její bratr zatčen za velezradu, nabídnou jí učenečtí povstalci bojující proti Impériu dohodu: pokud se nechá prodat jako otrokyně na imperiální vojenskou akademii Šerosráz a bude pro ně špehovat, odboj zachrání jejího bratra před popravou. 

Elias, nejlepší voják na šerosrázské akademii, je znechucený pronásledováním a zabíjením Učenců a rozhodne se dezertovat. Než však stačí utéct, dostane příkaz zúčastnit se zkoušek, nemilosrdného klání, z něhož má vzejít nový válečnický císař. Prohrát znamená okamžitou smrt, zvítězit znamená ztratit vlastní duši. 

Když se Laiiny a Eliasovy cesty na Šerosrázu zkříží, oba zjistí, že jejich osudy jsou propletené víc, než by si kdy dokázali představit, a že jejich rozhodnutí může změnit budoucnost celého Impéria.

Budeme moc rádi za vaši zpětnou vazbu, povězte nám v komentářích, jak se vám článek líbil, co si myslíte o fotkách. :) Bude nám ctí, stanete-li se našimi pravidelnými čtenáři,
A co právě čtete vy? 

(Tak trochu jiný) Unboxing #7


Možná si říkáte, proč zrovna "Tak trochu jiný" unboxing. Jistě jste již zaregistrovali změny, které se v uplynulých dnech odehrály. Pokud však stále nevíte, o čem mluvím, klikněte zde, tento odkaz vás zavede na článek, kde Barča vše upřesňuje. Takže jiný je v tom, že se jedná o můj první publikovaný článek v celé blogosféře. Musíte brát v potaz, že bude chvilku trvat, než se mé pisataleské schopnosti  vybrousí, ale určitě to spolu zvládneme. :) 

Nejraději čtu fantasy a na základě této "velmi tajné informace" mi Barča chtěla udělat radost, a proto mi objednala tuhle knihu, podle níž byla vytvořena i série her jak pro PC, tak i na herní konzole.

Pravděpodobně není nejlehčí poznat, jaká kniha je skryta v balíku od Martinus.cz, ale i přesto, najde se zde nějaký bystrý detektiv?

Ano, hádali jste správně, až na toho pána v třetí řadě (ne, dělám si legraci), přišel mi Zaklínač z pera Andrzeje Sapkowskiho a mám z něj neskutečnou radost! Během pár řádků už bylo jasné, že z této knihy nebudu moci odtrhnout oči. Zaklínač je psán velmi čtivou formou a místy obsahuje i krásné ilustrace. Co dodat? Snad už jen to, že se nemůžu dočkat, až knihu opět otevřu. A vy brzy čekejte recenzi.

S Barčou jsme vyrazili fotit do přírody a v nadcházejících dnech vyjde článek z nové série, jíž budeme vydávat pravidelně. Tak doufám, že se vám bude líbit. 

Určitě mi do komentářů napište, zda máte se Zaklínačem nějaké zkušenosti (ať už čtenářské či herní), nebo jak užíváte léta a co čtete.

Recenze - Bez šance


Představte si, že žijete ve světě, kde nemoci téměř neexistují, kde je možné bez potíží zachránit člověka transplantací jakéhokoli orgánu, kde není problém "vyměnit" nehodou zdeformovanou ruku za jinou, zcela zdravou. Toť vše s jedním háčkem... 

Přesouváme se do Ameriky krátce po druhé občanské válce, do společnosti lidí, kteří odmítali darovat dobrovolně orgány a jejich postoj k potratům patřičně změnil styl. Vedení moderního systému, v němž medicína uskutečnila velký skok dopředu, přišlo s nápadem, jenž byl zprvu pouhým vtipem. V tu ránu však udeřil neuvěřitelný pokrok - lékaři zdokonalili chirurgii na nejvyšší bod, při transplantaci je možné využít sto procent lidské tkáně, od jater přes srdce až po končetiny či části mozku. A tak přišel Zákon o rozpojení.

,,Proces, kterým je ukončena existence dítěte, a zároveň je uchováno při životě, se nazývá ,,rozpojení". Rozpojování je nyní společností vnímáno jako běžný postup."

Dítě do třináctého roku věku žije zcela svobodným, bezstarostným životem, nedělá-li potíže, udržuje dobré vztahy s rodiči a svým okolím, nemá se prakticky čeho obávat. A samozřejmě také pokud není desátek, který je odmalička vychováván jako jakási duchovní oběť bohu, pro desátky znamená rozpojení životní poslání. Nejsou-li však rodiče s dětmi spokojeni, mohou je mezi třináctým a osmnáctým rokem poslat bezstarostně na rozpojení. Děti bývají uklidňovány tím, že poslouží k záchraně druhých a budou nadále žít, avšak jiným způsobem. 

Příběh nabírá na obrátkách kolem šestnáctiletého Connora, problémového chlapce, jehož rodiče podepsali příkaz k rozpojení, stejně staré Risy, nadané klavíristky ze státního domova, kde pro ni nadále nezbývalo místo, a třináctiletého Leviho, který byl odmalička vychováván jako desátková oběť. Náhoda zkříží osudy těchto tří rozličných charakterů a rozpojenci společně musí najít způsob, jak přežít do svých osmnáctin.

Mnohokrát mi bylo řečeno, jak málo autor využil potenciálu knihy a daného tématu, že mohl jít více do hloubky, věnovat čas dění kolem rozpojování či popisu hrdinů. Bohužel musím dát za pravdu, pokud od románu čekáte větší boom ohledně mrazivě realistické budoucnosti, možná vás kniha zklame. Spokojí-li se však vaše čtenářské buňky s originální akční dystopií, je Bez šance to pravé sousto. 

Shusterman má příjemný styl psaní, nijak složitý, svižný a svěží. Mezi stranami čtenáře snadno dovede polapit a unášet jej na vlně akce, napětí, zvratů. Ač autor nevěnuje popisu až tolik pozornosti, zapojuje vaši fantazii a především tématem nenechá člověka chladného. Kniha působí dojmem, že vše, co v ní čtete, může být realitou. Nedalo mi práci představit si Zákon o životě v dnešním světě, avšak má racionální mysl nedovede přijmout fakt, že by byli dospělí lidé schopni po třinácti letech vychovávání potomka, krev své krve, zbavit života.

Již od samého začátku není o akci nouze. Prosvištíte pár prvních stran jako nic a je vám jasné, že tady jízda rozhodně nekončí. Nerada vyzrazuji děj, a tak musím pouze podotknout, jak byly některé scény barvitě popsané, skutečně tak bravurně, že mi moc nedělaly dobře. Neal Shusterman stvořil dystopii báječného tématu, v němž sice figurují teenageři, nejedná se ale o typické YA klišé. Díky originalitě a čtivosti kapitola za kapitolou utíká jako voda.

Když zvednu hlavu a rozhlédnu se kolem sebe, vidím spoustu lidí, kteří mají snahu dosáhnout dokonalosti, mít vytvarované tělo, ani gram tuku navíc, vidím stárnoucí ženy i muže s plastikami a těla plné botoxu, rychlý vývoj moderních technologií, honbu za mocí, mohlo by moderní šílenství zajít až tak daleko? Situace ve světě dělá knihu velmi děsivou a aktuální. Jen opravdu doufám, že na nás v příštích letech taková budoucnost nečeká.

87%


Za knihu k recenzi děkuji internetovému knihkupectví martinus.cz , knihu můžete zakoupit zde v jejich eshopu. 

Bez šance / Neal Shusterman / 304 stran / Knižní klub



Blog mění jméno, má dva autory, nový vzhled, obsah však zůstává stejný!

Pokud mě, teď už vlastně NÁS, sledujete na facebooku, mohli jste postřehnout, že nastanou změny. Velké změny. Abych vám ale vše objasnila, proč jiné jméno, jiný design, kdo vůbec jsme a co od nás můžete čekat, sepisuji tenhle kratší informační článek. Ani nevíte, jakou mám radost, jak dlouhou dobu zabralo vytváření loga (to je mimochodem čistě má několikadenní práce) a přizpůsobování šablony k obrazu svému, aby vše klapalo. Momentálně zbývá pouze minimum úprav či dodělávek a vy, naši čtenáři, se máte vskutku nač těšit. 

Kudrnatá holka a Zrzavej kluk? Jakože cože? 


Víte, více jak měsíc nevyšel žádný článek, recenze, nic, ne z důvodu nedostatku přečtených knih, ale z nechuti ke psaní. Když člověk píše pořád dokola jedno a to samé, občas mu dojde nadšení. A to je pak na houby. Jednoho dne jsem si však o blogu psala s Michalem, řešil, proč nepíšu, v čem je problém, však víte. Řekl mi, že je to velká škoda, že bych měla psát dál, jelikož mám své čtenáře, bavilo mě to a naplňovalo. Řekl mi, že ze mě nechce mít fitnessku nebo cokoli jiného, (holky určitě poznají problémy typu "neztloustla jsem?", a tak cvičíte a blbnete a máte mindráky z těch všech modelek na fotkách, i když ve skutečnosti nemáte proč), řekl mi, ať necvičím, ať jsem sama sebou. Ať jsem jeho knihomolka.

Právě tím mě obrovsky nakopnul, dodal novou energii, chuť jít číst, psát, recenzovat, upravovat fotky. A pak mi v hlavě začalo klíčit semínko nápadu, nápadu, který nebyl složitý na realizaci. Co kdybychom psali společně? Slovo dalo slovo a začalo velké plánování. 

Kudrnatá holka a Zrzavej kluk nás vystihuje perfektně. Snadno nás poznáte a navíc, blogů, v jejichž jménech naleznete "knihomolka", je aktuálně požehnaně. Takže také proto změna. 


Kdo jsme?


Prozatím musí postačit, že jsme dva knihomolové, kteří jsou schopni hodiny pobíhat po knihkupectví jako blázni, probírat velmi složitou filozofii života "koupit, či nekoupit?!", přičemž  po očku nenápadně pozorovat prodavačky a doufat, že nás nevyhodí, protože jsme tam už sakra dlouho a jejich "milé" výrazy mluví za vše. Chápu, že musíme vypadat fakt divně, ale když nám je tam tak dobře! :D 

Kudrnatý holce je patnáct a její jméno zní Barča, Zrzavýmu klukovi je osmnáct a jak už všem pravděpodobně došlo, jmenuje se Michal. Společně budeme psát recenze, články, určitě očekávejte i spoustu fotek, tipů na výlety a mnoho dalšího. Jak stojí v nadpisu, OBSAH ZŮSTÁVÁ STEJNÝ, tak tedy doufám, že nám zůstanete věrní a nového bloggera přivítáte s otevřenou náručí. :) 

Udělá mi neskutečnou radost, když mi do komentářů dáte vědět, jak se vám líbí nový vzhled, co říkáte na všechny ty změny, budete článek sdílet a prostě tak. Pokud stále nemáte odběr na našem blogu, určitě jej přihlaste, ať vám nic neuteče, protože teď to bude teprve jízda! 

Recenze - Anna a Vlaštovčí muž



,,Inu," pronesl Reb Hiršl a zastrčil přitom plátek zpátky do ponožky, ,,jestli je klarinet jako puška, což není, a jestli jsou tóny hudby jako výstřely, což nejsou, pak plátek je jako náboj, víš?"

A tahle věta je jedním z mnoha důvodů, proč jsem se od Anny a Vlaštovčího muže nemohla odtrhnout, proč jsem jejich příběh dočítala až do konce ve dvě ráno a proč mě myšlenka knihy nenechala chladnou. Na prozaický debut z pera Gavriela Savita jsem vyslechla stejně chvály jako kritiky, což může člověka rozhodujícího se dle názoru druhých poněkud znepokojit. Téma války není pro každého, stejně jako toto poetické dílo, mohu knihu vychválit, nebo naopak shodit, není ovšem jisté, zda budeme stejného názoru. Ale kdo ví? Pojďme na recenzi a já se budu moc těšit na vaše názory.

Sedmiletá Anna žije se svým otcem, profesorem lingvistiky na Jagellonské univerzitě, v polském Krakově. Na svůj nízký věk ovládá nespočet jazyků, od němčiny přes arabštinu až po jidiš, díky povolání svého otce má široké spektrum známých různých národností, tudíž si veškeré jazyky spojuje s konkrétními jmény. A to ještě netuší, jak užitečná jí bude znalost jazyků ve válečných letech a kolikrát jí její předčasná vyspělost zachrání život.


Annina tatínka společně s jeho kolegy odvedlo gestapo, o čemž nemá Anna ani ponětí, a tak čeká u jednoho z mnoha otcových přátel, lékaře Doktora Fuchsmana. S blížícím se večerem a nadcházející nocí nezačíná nervóznět pouze Herr Fuchsman, ale i malá Anna cítí, že věci nejsou, jak by býti měli, a tatínkova univerzitní schůzka se prapodivně protahuje.

Marně dcerka vyhlíží otce, marně čeká v naději. U doktora nadále zůstat nemůže, od svých dveří postrádá klíče, nezbývá jí tedy nic jiného, než postávat na ulici s myšlenkou, že se tatínek zázrakem zjeví vedle ní. A právě v tu chvíli ho potká. Vlaštovčího muže. Muže vzhledu "gestapáka", mnoha tváří, tajemného, nepřístupného, muže beze jména, mluvícího cestovštinou, jazykem, který člověku umožňuje být kýmkoli v zájmu jeho bezpečí. Poprvé se setkává s mužem, jenž jí na prstu snesl vlaštovku, a rozhodne se cizince následovat.

Ač mluvíme o Savitově knižní prvotině, získala si mnoho příznivců jak u čtenářů, tak u literárních kritiků a získala titul bestselleru deníku New York Times. Je až neuvěřitelné, jak umí autor hrát na filozofickou strunu, jak z obyčejných vět dělá magické, jak mísí realismus s pohádkovým vyprávěním. Vsadil na poetický jazyk, alegorie či metafory, jež protkávají skrz naskrz celé dílo, jako neviditelná hedvábná nit svazující osudy hrdinů dohromady. Někomu může chvíli trvat, než si na Savitův styl zvykne, ale finální dojem je skutečně okouzlující.

Emoce jsou nedílnou součástí knihy, vnímáme silné okamžiky, vznikající pouto mezi podivným mužem a inteligentní dívenkou, pozorujeme Annin vývoj, ten v knize letí opravdu rychle, stejně jako čas, tenká kniha obsahuje dlouhé časové období, autor dokázal několik let smrsknout na pouhých dvě stě stran, rozhodně se s tím nemazlil, avšak vše působí velmi harmonicky a přirozeně, alespoň do poloviny knihy, kde autor jakýmsi způsobem změnil styl, zrychlil, zchaotizoval děj, což jsem moc nepochopila a zakončení mě poněkud mrzelo.

Druhá světová válka dodává příběhu ponurý nádech a vrací člověka do kruté reality mezi Vlky a Medvědy (tak popsal autor vojáky), zkázu, utrpení nebo všudypřítomnou smrt. Kniha však není o druhé světové válce, je o válce v nás samotných. O válkách, které svádíme každý den sami se sebou, s nemocí, s dospíváním, s našimi problémy. Ukazuje nám, že válka není o zbraních, ale o lidech, kteří se dovedou proměnit k nepoznání ze dne na den.

Dojemnou, smutnou, zvláštní a zároveň krásnou knihu určenou dětem bych spíše než jim doporučila starším, i když vlastně úplně všem bez rozdílu věku. Věřím, že každý si z knihy odnese něco jiného a až se já k Anně a Vlaštovčímu muži za pár let vrátím, dá mi opět něco nového.

93%

Anna a Vlaštovčí muž / Gavriel Savitt / 208 stran / Paseka

Za poskytnutí knihy k recenzi mnohokrát děkuji nakladatelství Paseka, knihu můžete zakoupit zde.