Tip na dárek - Otolína


Není tomu tak dávno, kdy mne oslovila společnost PRESCO GROUP s nabídkou spolupráce, což mimochodem zmiňuji již v předešlém článku, a jelikož Vánoce doslova klepají na dveře, pravděpodobně tento fotočlánek inspiruje ty, kteří marně vyhlížejí vhodný dárek svým ratolestem či mladší sourozencům. Krom tradičních zápisníků mi byla v balíčku zaslána překrásně zabalená knížka určená (nejen) dětem, jejíž grafická stránka mne stále nepřestává uchvacovat. Autorem Otolíny a žluté kočky není nikdo jiný než velmi oceňovaný britský spisovatel a ilustrátor Chris Riddel.

Jako milovník umění ocením spíše než příběh samotný celkové zpracování knihy, jež s nadšeně zatajeným dechem malého děcka neustále pozoruji. Není snadné recenzovat knihu pro nižší věkovou kategorii, ale mám-li být objektivní, Riddell zhmotnil zábavu, inteligenci, začínajícím čtenářům srozumitelný text, poutavost a pastvu pro oči do rozkošné knížky drobného formátu, která nejen zaujme, ale i ozdobí dětskou poličku. Vrátím-li se strojem času do svých osmi let, byla by Otolína přesně tím, čím by mne rodiče nejvíce potěšili. 

Hlavními hrdiny knihy jsou Otolína, vášnivá sběratelka všeho možného, a pan Moura, věrný přítel z norského močálu. Společně obývají apartmá číslo 243 ve čtvrtém patře mrakodrapu Pepřenka, zažívají rozličná dobrodružství, neznají nudu a tentokrát řeší záhadný případ mizení domácích mazlíčků na Třetí ulici, v němž má prsty zrádná žlutá kočka...


Otolína ztělesňuje velmi příjemnou četbu, přečíst ji mi trvalo méně než celou hodinu. Černo - červeno - bílá volba ilustrací dodává správný šmrnc a co si budeme vykládat, těšila jsem se, jakým obrázkem mne autor na každé následující stránce překvapí. Jen povězte sami, nejsou nádherné?


Doufám, že vás má "mini recenze"  na knihu naladila a pokud si stále lámete hlavu nad tím, jaký dárek pořídit svému blízkému mladšího věku, mohu vám Otolínu a žlutou kočku vřele doporučit. -Ozkoušeno na mém bráchovi, líbí se!-

Knížku můžete zakoupit zde. Do Vánoc ji máte doma. :)

Mnohokrát děkuji nejskvělejší paní Lucce z PRESCO, jak za božskou komunikaci, tak za nádherný balíček. 


Recenze - Ódinovo dítě


Každý občas pocítí samotu, nevyhnutelnou touhu utéct od civilizace, zapomenout veškeré strasti a objevit něco úplně nového. Nejlepší skrýš před okolním vlivem jsou knihy, obzvláště pak takové, jež zapáleného čtenáře unesou daleko, předaleko k doposud nepoznaným světům plných podivuhodných bytostí. Hledáte-li výplň temně mrazivých zimních večerů, můžete společně s mou maličkostí podniknout výpravu napříč Ymslandou, proniknout Havraními kruhy...

Hirka, dívka nespoutaná jako její kštice barvy krve, postrádá znamení, jež by ji skrylo v zuřícím davu. V patnácti letech zjišťuje svůj pravý původ, nepřítomnost ocasu nezapříčinili vlci, jak tradují příběhy, nýbrž fakt, že nepatří mezi rasu žijící v blízkém kontaktu. Přišla z daleka, prostoupila branou mezi světy. Náleží k Ódinovým dětem, nežádoucím bezocasým stvůrám, které v průběhu věků upadly mezi legendy, avšak s Hirčinou existencí opět vyplouvají na povrch, aby nezmizely zcela zapomenuty. Hlavní hrdinka ovšem není jediná, kdo nezapadá do propracované společnosti, objevují se zde i jiní tvorové nahánějící opravdovou hrůzu. A Hirce hrozí skutečné nebezpečí.

Kniha žádá čtenářovu plnou pozornost, a proto chcete-li ji vychutnávat plnými doušky, přidejte si do čaje krom medu i znamenitou dávku trpělivosti. A také čas, další důležitý faktor v případu tohoto díla. Siri Petersen vymyslela originální, komplexní, strhující fantasy příběh, jenž nelze řadit mezi typické young adultovky s jednoduchou zápletkou, autorka má naopak blízko ke kvalitní epické fantasy, která se člověku pomalu, ale jistě, dostane pod kůži.

Děj nám autorka servíruje hned z několika sfér, prožíváme dobrodružství očima statečné Hirky, k níž sympatie chovám od samotného začátku, její bezprostřední jednání, půvabně divoká povaha a emancipace mi přirostly k srdci a skládám své díky Siri za stvoření osobité hlavní hrdinky, ke které přilnete a není obtížné ztotožnit se. Tajemného Rimeho, bojovníka s dlouhými sněhovými vlasy, si zamilujete, okolnosti kolem zrádného Urda budete chtít odhalit. Opravdu musím vyzdvihnout autorčinu schopnost vykreslení postav, málokdo svede skloubit tak realistické charaktery s jejich vývojem.

Siri Petersen se v knize nejen hojně obrací k severské mytologii, ale okatě naráží i na náš skutečný svět. Bezmezná víra ve Vidoucího, způsob vlády či kupříkladu to, jak okolí přijímalo Hirku Bezocasou - nezapadá do zavedeného řádu, vybočuje, drtivá většina je na ni schopna koukat skrz prsty. To vše a mnoho dalšího odráží nás samotné. Chci podotknout, že ač vám děj zprvu bude dost možná připadat nepřehledně zmatený, po prokousání prvních stran plných nových pojmů vykročíte vstříc skvělému, gradujícímu dobrodružství, po jehož dočtení ve vaší duši zažehne plamen prahnoucí po prozkoumání odlehlých severských zákoutí. Alespoň tak Ódinovo dítě naladilo mne. Kouzelný svět prvotiny z pera norské autorky je uchvacující, když pominu zmatený začátek a některé scény, jimž by zkrácení nevadilo, smísením mytologie, tajemného prostředí, výtečných postav a poutavého příběhu přinesla na trh neotřelou novinku. Doufejme, že následující díly budou minimálně stejně skvělé. A jak zapůsobil Hirčin příběh na vás?
Za knihu k recenzi děkuji Martinus.cz, rozhodně nezapomeňte jejich eshop navštívít, naleznete tam širokou škálu knih za hezké ceny.

Četli jste Ódinovo dítě? 

Ódinovo dítě / Siri Petersen / 568 stran / Host 2016

85%



Balíček, jehož obsah rozradostnil mou duši


Unboxingy přestaly na tomto blogu přistávat od chvíle, kdy nebylo tolik času na čtení ani na psaní, tudíž by náplň obsahu byla pouze "unboxing/unboxing/recenze/unboxing", avšak po dnešní návštěvě pošty a rozbalení balíčku jsem zkrátka nemohla nesdílet své nadšení s vámi. České nakladatelství PRESCO zajisté znáte výrobou originálních diářů s překrásnými motivy, víte ale, že nově do svých řad přibírá i knihy

Nedávno do mé emailové schránky přiletěl mail, v němž mě neskutečně milá paní Lucia oslovila, zdali bych neměla zájem o navázání spolupráce s jejich společností a recenzování knižních novinek. S radostí jsem nabídku přijala, "prescovské" zápisníky zbožňuji, při návštěvě Světa knihy skočily v mé nákupní tašce hned dva, ale hlavně - na tak příjemnou komunikaci narazíte v dnešní době málokdy, právě ta má cenu zlata.

Jeden malý vzkaz, široký úsměv na tváři!

Zde již můžete vidět obsah celého balíčku, zápisník s Malým princem, kroužkový blok, placka a tak nádherně zabalená knížka! Opatrné rozbalování jemného papíru mi trhalo srdce, je krásné, jak si na všem dala Lucia záležet, ať už jde o krasopisný vzkaz či o vznešený obal.

Když vám povídám, že mne obálka knihy uchvátila, nedovedu vůbec popsat své pocity z jejího obsahu, ohromně překvapil. Vtipné ilustrace, půvabné zpracování, no nejraději bych pořádně celou knihu nafotila, to by však nezbylo žádné překvapení do recenze. Jediné, co mohu říci, je to, že Otolína a žlutá kočka není jen tak ledajaká kniha pro děti a rozhodně se máte nač těšit.

Jak působí knížka na Vás? :)

Sůl moře - recenze


Čtyři vypravěči odlišných národností, čtyři tajemství lidí zasažených druhou světovou válkou, jejichž nitky osudu svedla dohromady dnešnímu lidu téměř neznámá, přesto nejtragičtější námořní katastrofa. Zima roku 1945 neznala slitování, ruku v ruce se smrtí kráčela bitevním polem, zanechávajíc za sebou nevinné životy, snad vědomí nadcházejícího konce války ji nutilo střádat jeden skalp za druhým. 

Patnáctiletá Polka Emilia, tajemný Florian, mladá zdravotnice Joana, německý námořník Alfred - srdce každého z aktérů knihy náleží jiné zemi, odlišnému přesvědčení, jiné víře, jejich duše, obtěžkány trýznivými tajemstvími, prahnou po svobodě, bez ohledu na svůj původ, všichni touží přežít. Desetitisíce zoufalých lidí prchají před Sověty k mořským přístavům, kde budou bojovat o vymodlené místo na evakuačních lodích plujících vstříc lepším zítřkům. Nejmonumentálnější z vodních dravců nese pyšně jméno Wilhelm Gustloff.

Často střídaný pohled hlavních hrdinů okořeňuje knihu dynamičností, reálnost příběhu přivádí člověka téměř k šílenství, nutí ho prožívat veškerou bolest, kterou jednotlivci zakusili. Ruta Sepetys oplývá úžasnou schopností dovést postavy k dokonalosti - dává jim kus svého nitra, z každé stránky dýchá život, láska či čiré zoufalství. Není tedy divu, že čtenář s neuvěřitelnou lehkostí přilne k novým knižním přátelům, a nechce je jen tak opustit. 

Nutno zmínit autorčin styl psaní, jenž jsem si zamilovala již v jejím předchozím románu V šedých tónech - Ruta neplýtvá čas dlouhými souvětími, nepouští se do zbytečně složitých, nekonečně zdlouhavých kapitol, nezdržuje děj obsáhlými popisy. Krátké kapitolky vyplněné stručnými, kouzelnými větami vydají za miliony slov. Autorka historické události ničím nepřikrášluje, líčí je v celé své surovosti, avšak nepopsatelně citlivým způsobem. Vypráví příběhy lidských ztrát, odvahy, lásky, strastí, síly přátelství, ale především příběhy těch, kteří nesmějí skončit zapomenuti v propadlišti dějin

Je krásné pozorovat vývoj jak Florianova kvetoucího charakteru, tak vnitřní rozpory dávné minulosti každého hrdiny. Postupem knihy nám jsou krok po krůčku odhalována krutá tajemství, jež s sebou vláčí vinu, stud, výčitky svědomí a jež mne nejednou zasáhla a šokovala. Ačkoli jsou lidé, účinkující na této scéně, fiktivní, celá kniha má podklad skutečných událostí, existuje i jistá spojitost mezi Solí moře a V šedých tónech, což jen dokazuje Rutinu preciznost. 

Sůl moře je čtivě napsaná, dojemná, procítěná kniha, jíž proplujete mnohem klidněji než Wilhelm Gustloff, připomenete sami sobě, proč Rutu Sepetys tak bezmezně milujete, budete chtít na jazyku jemně povalovat každičkou větu, neboť veškeré písmeno si zasluhuje vychutnání. Uhrančivý příběh vás unese do tajemných vod, z nichž nebudete chtít nalézt cestu zpět. 

100%

Ruta Sepetys / Sůl moře / CooBoo / 351 stran



A proto skáču - recenze + vlastní zkušenosti

Nikdo, kromě samotných rodičů autistických dětí, nemá sebemenší potuchy, jak obtížný mají tyto křehké bytosti život. Díky bohu žijeme v době, kdy středověké praktiky prováděné na postižených vymizely, naše společnost "jiné" toleruje, avšak byla by raději, kdyby vůbec neexistovali. Někteří je ignorují, druzí zavrhují, třetí před nimi zavírají oči, další se jim vysmívají. Pokud vymezíme pouze oblast autismu, rozprostřeme před sebe širokou škálu osob, které nejsou ani do puntíku stejné - ba naopak. Ačkoli známe případy soběstačných lidí s poruchou autistického spektra, drtivá většina bohužel nikdy nebude moci fungovat bez pomoci blízké osoby. Mluvím z vlastní zkušenosti, mám třináctiletého autistického bratra.

Hned v úvodu nás přivítají tři poselství v podobě předmluv - první z nich sepsal francouzský filozof českého původu Josef Schovanec, druhou David Mitchell, který společně se svou manželkou vychovává autistického syna, a do třetice všeho dobrého k nám promlouvá samotný Naoki, aby světu alespoň maličko poodkryl záhady neobyčejného vesmíru dětí, jako je on sám.

                           Proč se při rozhovoru nekoukáš lidem do očí? Jsi rád sám?

Život s autistou není pohádka, filmaři divákům rádi vykreslují geniální vědce s touto poruchou, nikdo vás však nepošle podat ruku realitě, jež je, věřte mi, absolutně jiná než na stříbrném plátně. Nemůžete pochopit smysl vodění "toho velkého kluka" za ruku, dokud neokusíte každodenní dávku trpělivosti maminky, na níž náhodní kolemjdoucí beztak koukají skrz prsty, neboť její synek právě tropí scény nad pitím, které právě vylil. Kope kolem sebe, křičí, pláče, ničí věci. "To si ho ta ženská neumí vychovat? Proč se ten fracek takhle chová?".

"Ta ženská" mu věnuje čtyřiadvaceti hodinovou péči, chvíli sama pro sebe najde zřídkakdy, musí být neuvěřitelně silná, aby zvládala veškeré překážky, jimiž ji život zkouší, dává svému dítěti bezmeznou lásku, snaží se udělat jeho život lepší, neboť on, byť tělesnou schránkou velký, duší však věčným dítětem, je bez andělů, jako je ona, v našem světě zcela ztracen.

"Ten fracek" neposedí, neudrží pozornost, udělá chybu, během chvíle omylem srazí věc z obchodního regálu, vydává zvláštní zvuky, poskakuje, křičí, utíká, má chování sedmiletého dítěte, dostává záchvaty agrese, odmítá spolupracovat, má své rituály, vadí mu specifické činnosti,... Ne proto, že by neměl dostatečnou výchovu, vše vězí v jeho hlavě, jež bohužel funguje jinak, než jak by měla. Nepřisuzujte vinu jemu ani rodičům. Chyba není v nich. Zkuste si s nimi na týden vyměnit role, zkuste vychovávat autistu, jen zakuste takové břímě. Jediný den vám změní názor na život. 

Co stránka, to otázka - celou knihu tvoří jeden velký rozhovor rozdělený dle témat. Naoki Higašida bez obalu líčí svět v tom nejupřímnějším světle autismu, otevírá těžké dveře do zákoutí svých myšlenek a pocitů, potřebuje veřejnosti sdělit, co autistům letí hlavou, vysvětlit, proč nikdy nebudou moci být jako ostatní, avšak dokládá, že stále mají city, nejsou z kamene, potřebují lásku, přestože ji sami častokrát neumí vyjádřit.


Vyhoďte rozsáhlé odborné knihy oknem, sama vím, jak někteří "rádoby odborníci" autistům nerozumí ani porozumět nechtějí. Naokiho A proto skáču vydá za milion specializovaných výtisků, kniha plná emocí a dojemně upřímných odpovědí mnohé objasňuje a zastupuje další úspěšný krok k snazšímu porozumění těchto neobyčejných lidí. Toto zcela unikátní dílo rozhodně nenechá nikoho chladným.

Komu bych A proto skáču doporučila? 

Všem, kteří po boku autistů žijí, všem, kteří mají vůči nim předsudky, všem, kteří nemají snahu pochopit, proč na veřejnosti tropí povyk kvůli (pro nás) malichernostem, všem, kteří je naopak pochopit chtějí, těm, kteří chtějí nahlédnout do jejich mysli. Zkrátka úplně každému v širokém vesmíru. Hledáte emocionálně inspirativní knihu? Zde ji máte. 



Krásná každý den - recenze

Dnes vám přináším poněkud jiný typ článku, než jaký naši čtenáři očekávají. Zůstáváme u recenze, tentokrát však na přírodní kosmetiku, šetrnou nejen k vaší pokožce, ale i k životnímu prostředí. V dnešní uspěchané době lidé přestali uvažovat nad souvislostmi, jež ovlivňují jejich zdraví, vitalitu, náladu či přírodu kolem nich, jedí věci, aniž by popřemýšleli nad jejich složením, netřídí odpad, spotřebovávají kosmetiku testovanou na zvířatech plnou chemikálií. Vše souvisí se vším. Pokud by každá osoba na planetě Zemi uvažovala šetrněji, udělalo by lidstvo velký skok k pokroku. Míša z eshopu Krásná každý den k těmto lidem rozhodně patří, málokdo vkládá do své práce tolik lásky a úsilí jako právě ona. Veškeré produkty z jejího eshopu mají stoprocentně přírodní původ, já vám dnes představím dva z nich, neboť věřím, že stojí za pozornost.

Hydratační sérum na mastnou a problematickou pleť


Sérum specializované na problematickou pleť je vyrobeno ze směsi snadno vstřebatelných rostlinných a esenciálních olejů, které poskytují pleti potřebné vitamíny a minerály, upravují produkci kožního mazu, působí antibakteriálně, protizánětlivě a protialergicky. Krom toho jej můžete využít jako přírodní odličovadlo, poskytnete tím tak své pokožce nejen extra hydrataci, ale zbavíte ji i přebytečných nečistot. Také blahodárně pomáhá v boji s vráskami.

Korunní složkou je skvalan, jemný olej získávaný z oliv, jenž rychle proniká hluboko do pokožky, zesiluje růst nových buněk, pomáhá léčit jizvy a udržovat pleť hydratovanou. Musím podotknout, že sérum užívá i moje mamka a co se týče léčení jizev, nemůže si jej vynachválit. Nejednou jí síla olejů pomohla urychlit zahojení škrábanců jak na rukou, tak na obličeji. 

Hned po otevření lahvičky na vás příjemně dýchne heřmánek a cypřiš v harmonii s citrónovou trávou. Užíváním nesprávných kosmetických přípravků vaše pleť ztrácí samoregulační schopnosti, léčivé oleje obsažené v séru je pomáhají znovu nastartovat, zamezují ucpávání pórů, léčí. Do současného sychravého počasí hydrataci rozhodně uvítáte. 


Užívání séra není nijak omezené, škála využití je široká, a tak záleží pouze na vás, jak s ním naložíte. Já nejraději před spaním nakapu zhruba čtyři kapky do dlaní, které jemnými pohyby nanesu na obličej. Opravdu mne překvapila účinnost, oleje se vstřebají, zanechají pleť krásně hebkou, ošetřenou, nemastí ji. Za mne velký palec nahoru - krásný design lahvičky, dlouho vydrží, léčí jizvy i akné, zjemňuje pokožku, příjemně voní, přírodní původ. 

Cena: 489 Kč
Zakoupit můžete zde.

Tělové suflé Levandulové pole


Tělové suflé je náhrada tělového mléka či krému. Jeho konzistence je vskutku zvláštní - v krabičce se chová jako tuhá hmota, ovšem po kontaktu s kůží získá krémovité vlastnosti. Olejovo-mléčný krém vyrobený z bambuckého a kakaového másla vysušené kůži navrací její přirozený lesk, zanechává ji hebkou, dodává potřebnou sílu. 

Levanduli obecně známe díky její krásné vůni, věděli jste však, že právě ona omamná vůně má antistresové účinky a pomáhá při bolestech hlavy, nespavosti, nervozitě, stresu, odbourává napětí? Dnešní doba člověku přináší spoustu starostí, jeden chvíli nepostojí, následnou migrénu zahání prášky proti bolesti. Avšak existují příjemnější způsoby, jak zbavit své tělo bolesti způsobené přepracováním. 


Suflé Levandulové pole nejvíce využívám hlavně v zimě, kdy mi díky mrazivému počasí nepříjemně popraskává kůže na rukou až do krvavých ran, především v oblasti kloubů prstů ruky. Přípravek postižená místa krásně promastí, ošetří, oceňuji, že agresivně nepálí, naopak zklidňuje. 

Za zmínku stojí druh levandule, Hungarian Lavender, z regionu, kde rostou ty nejkvalitnější rostliny s největším množstvím blahodárných olejů. Jediné, co mne maličko zaskočilo, je její opravdu silná vůně, očekávala bych totiž jemnější nádech. 

Doporučuji užít vždy menší množství, jež důkladně rozetřete, aby jej kůže opravdu vstřebala a prokrvila se. Za mne také spokojenost - opět krásně provedené balení, skvělý uzávěr, příjemná konzistence, zanechává lesklou (ne mastnou) kůži, příště bych si jen nejspíše vybrala jinou vůni. 

Cena: 197 Kč
Zakoupit můžete zde.


Oba produkty užívám několik měsíců, opravdu pomáhají, nemám problém s žádnými nežádoucími účinky. Eshop KKD mohu vřele doporučit. Objevíte nejen skvělé produkty, ale také osobitý přístup, z něhož budete nadšeni.

Co vy a přírodní kosmetika?